Přijíždím k „hotelu“ Sunshine dle instrukcí. Už když opouštím auto, mě natáčí kamera. Před vchodem potkávám produkci a jdu se ubytovat. Z hotelu je rázem motel a ubytovaní jsme ve čtyř lůžkových pokojích…Na pokoji jsem s Ivetou, Markétou, Terezkou a Ivanou. Vedle nás v pokoji je Marie, Martina a Jarka. Rodinka přijela i s dcerkou a k údivu nás všech, neměli samostatný pokoj a ubytovaní byli každý zvlášť. Malá Terezka byla na pokoji s maminkou a s námi. Na chodbě je společné sociální zařízení, koupelna asi jeden metr čtvereční. „To bude něco se v té koupelně po ránu vystřídat“ blesklo mi hlavou.
Pomalu se mezi sebou seznamujeme a z našeho pokoje je rázem společenská místnost. Dostáváme první instrukce od produkce a ve zpovědnici sdělujeme své první dojmy, které jsou mimochodem dost rozpačité.
Večer nás čeká společná večeře s Tomášem Lukavcem. Na té nás seznamuje s týmem, který s námi bude trávit čas a taky s průběhem reality show.
„Všechno, co se bude dít, je záměr.“
„Zapisujte si každý den zpětnou vazbu, kterou dáte samy sobě.“
„Naučíte se toho hodně, ale za ruku vás nepovedu, tou cestou musíte jít samy.“
Těšila jsem se, co všechno nového se naučím, vyzkouším a dozvím. Večer mi Jirka D. přinesl čaj. Po tom, co jsem ho náležitě vychválila, jak je pozorný, milý a hodný jsem zjistila, že je slaný a nedá se pít… „Hezky nám to začíná“ říkám si a sama sebe přesvědčuji, že to určitě nebylo schválně. V noci se nic zásadního nedělo, jen se mi nespalo moc dobře. Ráno jsem vstala hodně brzy, abych se vůbec dostala do koupelny. Snídali jsme společně na chodbě u velkého zrcadla a zvesela to pojmenovali Snídaně u Tiffanyho.
Další den byl adaptační, abychom se mezi sebou seznámili. Přesunuli jsme se do restaurace nedaleko Holešovic a tam prezentovali svůj projekt. Vylosovala jsem si číslo 6 a přemýšlela, jak své informace předám ostatním. Zároveň jsme měli zaznamenat zpětnou vazbu pro ostatní a na konci dne si říct, co se nám líbilo a co bychom naopak zlepšili.
Na konci dne se hodnotilo, kdo měl nejlepší prezentaci. Nejlepší byl Tokhi, Martina, Jirka Š. s Jarmilou.
Od Tokiho jsem získala nejmíň bodů, protože je můj projekt ještě v plenkách…
„Nebude to tady jednoduché…“ začalo mi pomalu docházet a moje počáteční euforie byla fuč.
Náladu mi zlepšil až Tomáš Lukavec přednáškou o čtyřech pracovních kvadrantech.
Večeři jsem absolvovala s Ivetou a za ten večer jsme probrali podrobně svůj dosavadní život. Zjišťuji, že toho máme hodně společného a baví mě tyhle protnutí zkoumat. Všichni z 12ti soutěžících budeme mít určitě něco společného, jinak bychom se tu nesešli. Těším se, až zjistím co to je…