Návrat z "reality" do reality

05.06.2015 07:38

Návrat domů po soutěži byl hodně náročný, a trvalo několik dnů, než jsem dohnala spánkový deficit a zklidnila se.  V následujících týdnech se mi nálada střídala, jak aprílové počasí. Občas nabitá energií a nadšeně se vrhající do práce, jindy zas padlá vyčerpáním a pochybnostmi, zda tohle vůbec někdy zvládnu dotáhnout… S každým přicházejícím dílem se měnil i můj názor na soutěž, protože jsme jako účastníci samozřejmě neviděli výkony ostatních, zákulisní komentáře poroty, a kolikrát jsme si pod tíhou stresu nepamatovali ani vlastní výkon. Musím říct, že bylo hodně zvláštní sledovat své reakce ve vyhrocených situacích, jako pro mě bylo například téma peníze.

Do finále se probojovala Jarmila, Tokhi a Jirka Š. Uznávám, že byli fakt dobří. Natáčení posledního finálového videa proběhlo v neděli navečer, a protože nám produkce dala vědět jen čtyři dny před konáním, měla jsem na ten den už zajištěné lístky na koncert, kde vystupovala má oblíbená zpěvačka Indila. Zúčastnila jsem se tedy natáčení jen první dvě hodiny, a pak musela běžet, i když mi to bylo opravdu líto. Prezentaci ani jednoho z finalistů jsem tedy naživo neviděla. Byla jsem moc ráda, že jsme se zase po delší době všichni potkali. Všichni návrat do běžného procesu prožívali dost podobně. 

Většina kamarádů se mě po skončení reality show ptala: „Jak celou soutěž hodnotíš, a v čem Ti byla přínosem?“

Dneska, s dostatečným odstupem, mě tahle zkušenost opravdu baví. Do soutěže jsem se přihlásila proto, že mě tam cosi táhlo. Odnesla jsem si toho tolik, že jsem to sotva zvládla pobrat…

Největší výzvou byla konfrontace se skutečností, že mě spousta lidí hodnotí podle vzhledu. (A pak, že vzhled není důležitý nebo „hezký holky to mají lehčí“…) Pocit, že jsem hezká, ale nikdy nic v životě nedokážu, ve mně zaseli moji rodiče. (I přesto je mám ráda.) Potřebou dokazovat všem ostatním opak, jsem trpěla celých 31 let. V zaměstnáních jsem za svůj život dostala několik nabídek jistě kvalitního sexu (kterých jsem se rozhodla nevyužít). Že by někdo ocenil mou spolehlivost, pečlivost, kreativitu, nadšení, toho jsem se dočkala málokdy. A tam mi to konečně všechno došlo… Ten, koho se snažím mermomocí přesvědčit, že za něco stojím, jsem já sama… Kdo si je jistý sám sebou, totiž nemá potřebu přesvědčovat nikdy a nikoho.  Myslím, že tohle bylo to, co mě tam lákalo. To, co jsem si tam jela vyřešit.

Další přidanou hodnotou byly neustálé konfrontace s porotci, nad nejrůznějšími tématy a pod tíhou stresu. Myslím, že mi to výrazně posunulo vnímání slovíčka „nepříjemné“ nebo „ve stresu“.  Dokonce mě začalo bavit, vystupovat ze své komfortní zóny. Absolvovat výběrové řízení jen proto, že je to zajímavá zkušenost, by mě dřív ani nenapadlo. Dneska vím, že jen posunutím hranic se stáváme lepšími. A mimochodem nikdo přísnější, než produkční Šárka (z dílu POVĚST), tam na mě stejně určitě nečeká…

Taky má přirozená vznětlivost se se mnou do jisté míry rozloučila. Myslím, že jsem byla vždy celkem pohodářka, a málo co mě výrazně rozhodí. Zásadně se nehádám. Jsou ovšem témata, která mě rozhořčí a nastartují poměrně rychle, takže pak horentně diskutuji. V soutěži mi ovšem došlo, že důležitost čehokoli si určujeme my sami, a každý člověk má právo na svůj názor. Zajímavé je, že tahle změna některé jedince vytáčí víc, než kdybychom se dohadovali…: „ Tak se asi neshodneme, máme na to evidentně každý jiný názor, to je v pohodě.“  Za psychologickou terapii podobného charakteru bych se zřejmě nedoplatila.

V neposlední řadě jsem šťastná, že jsem se poznala s tak neuvěřitelnými jedinci, kteří soutěží prošli společně se mnou. S většinou z nich jsme se za týden strávený v domě hrůzy stali přáteli.

Realizaci soutěže hodnotit nehodlám. Ačkoliv tam určitě bylo plno prostoru ke zlepšení, byl projekt od začátku komunikován jako první internetová reality show. Slovíčko první je tedy omluvenkou pro všechny ty nedokonalosti, na které jsme v průběhu narazili.  Nemám pochyb, že to byla pořádná vzdělávací show i pro celou produkci soutěže.

Závěrem bych chtěla poděkovat úplně všem, se kterými jsem se při Pekelné značce poznala. Jak už to v životě bývá, někteří lidé nám do života přináší radost, jiní ponaučení…  Všichni však byli stejně důležití, dělali ze mě totiž lepšího člověka… <3


 

Kontakt

Jana Menšíková Hotel Panorama
Milevská 1695/7,
Praha 4
140 63
776 833 131 vlasovastylistka@email.cz