Dnes se podělím o zážitky z prvního dne castingu. Video můžete vidět ZDE.
Pár dní od odeslání mého videa jsem se vydala do hudebního klubu Meloun na casting První vzdělávací reality show Pekelná značka. Venku slabě pršelo a já v centru Prahy hledala zmiňovaný klub. Najednou jsem zahlédla obrovskou frontu a napadlo mě: „To je určitě ono!“ Přesně tak totiž vypadaly davy účastníků, které jsem viděla v televizi při pěvecké soutěži Superstar. Plaše jsem se připojila na konec fronty a hledala označení, které by mě utvrdilo, že jsem na správném místě. Až o pár minut později jsem zjistila, že stojím ve správné frontě. Byla docela zima, devátá hodina sobotního rána. Pozorovala jsem lidi a většina se s někým buď znala, nebo měla doprovod.
„Musím se rychle s někým seznámit.“ Napadlo mne.
Na vratech byla směrovka na jakýsi umělecký workshop a tak jsem pohotově zahlásila na celou frontu: „Doufám, že nestojíte ve frontě na workshop?!“ Všichni se zasmáli a já se pomalu začala seznamovat s lidmi stojícími kolem. Ještě než jsem se dostala na řadu a vyfasovala pořadové číslo, jsem se seznámila asi s dvaceti dalšími účastníky.
Číslo 0062 věstilo, že na řadu půjdu docela za dlouho. S onou skupinkou jsme se tedy vydali do cukrárny na snídani. Tam jsme se vyzpovídali a zvídavě zjišťovali, kdo s jakým projektem přichází. Musím říct, že jsem žasla… Mezi nimi holčina zabývající se forenzní genetikou a vyučující unikátním postupem anglický jazyk, slečna plánující otevřít divadelní kavárnu, koučka specializující se na vztah matky a dítěte… Všichni byli úžasní, kreativní, odvážní a sebevědomí. V čas, kdy jsme měli přijít na řadu, jsme se od pořadatelů dozvěděli, že mají skluz a máme přijít za další dvě hodiny. Zalezli jsme do další restaurace a pokračovali v povídání. Přidal se k nám další účastník Jirka. Když jsem ho poslouchala, věděla jsem, že se do TOP 12 určitě dostane. Tvořil animovaná reklamní videa, která sám maloval, daboval, točil i stříhal. Hned mi byl sympatický a musela jsem mu to říct.
„Myslím, že v té TOP 12 určitě budeš.“ Řekla jsem.
„Já si myslím o Tobě to samé.“ Odvětil. Se smíchem jsme se dohodli, že tam tedy budeme spolu.
Konečně přišel náš čas. Seděli jsme v klubu a čekali na zadání úkolu. Opět jsem pokukovala po ostatních a říkala si, kdo už jako značka svým vzhledem a charismatem působí. Nejvíc mě zaujal potetovanej bubeník v šedé mikině s čepicí. A taky rodinka, která tam byla se svou malou čtyřletou dcerkou, která byla neuvěřitelně hodná.
Porota se skládala z:
Konečně porota přišla a zadala nám úkol: „Nakreslete svůj erb, který vystihuje vaší osobní značku.“
Měla jsem poměrně rychle jasno. Můj erb zdobili mé iniciály JM a kadeřnické nůžky. Čekání, než přijdu na řadu, bylo nekonečně dlouhé a byla jsem nervózní. Konečně jsem se vydala před porotu. Šli jsme tam ve dvojici a měli obhájit svůj erb. Do levé ruky jsem dostala mikrofon a jen tento fakt mě dokázal parádně rozhodit. Nemám problém mluvit do mikrofonu, ale držet ho v levé ruce??
Řekla jsem jim vše velmi stručně, že moje osobní značka jsou mé iniciály JM a kadeřnické nůžky proto, že jsem vlasová stylistka, která by ženám ráda pomáhala k lepšímu sebevědomí a učila je, jak o sebe pečovat. Slečna Jitka vedle mě pořádala pohádkový les pro děti.
Pan Cekota se do mě obul, že pokud mám dostatečnou praxi a klientelu, tak moc nechápe, proč se do soutěže hlásím. „Můžu na to reagovat?“ vyhrkla jsem. „Ne“ a dál pokračoval v argumentaci ke kolegyni vedle. Cloumal ve mně vztek. Chtěla jsem mu to vysvětlit a nedostala tu možnost. Tomáš se pak ptal, „Co nejlepšího v životě se vám povedlo? Zmínila jsem druhé místo na mistrovství ČR v účesové tvorbě. Do dalšího kola jsme sice prošli obě dvě, já ovšem s odřenýma ušima a za připomínek, ať zítra předvedu lepší výkon. Tímto způsobem vybrali nejlepších 45 účastníků.
Do večera se u mě vystřídali nejrůznější emoce a chvíli jsem byla i přesvědčená, že na další kolo castingu nepůjdu. Nakonec jsem se ale rozhodla, že jim musím říct to, k čemu jsem nedostala prostor. Jednoduše jsem se chtěla obhájit. A taky jsem sama v sobě musela uznat, že jsem se možná nevyjádřila úplně konkrétně a přesně. Chtěla jsem to jednoduše napravit a dostala jsem další šanci, kterou jsem nehodlala promarnit.
Proč jsem se vlastně přihlásila do první vzdělávací internetové reality show Pekelná značka si můžete přečíst ZDE.